Marpo - Je to tak dávno

Текст песни

Refrén:
Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí
Bez cizí pomoci a spoustu emocí. Po rojem voslav, ať tohle neskončí
A s nožem na krku furt nejsme rozhodlí, s lavinou citů totálně bezmocný
Nikdo to netuší, jak je to výjimečný. Ve vztahu k sobě, někdy tak netečný
Tak to tu sedíme na poli válčení, jak tohle vyřešit, vosudem zničený
Bez kyslíku přežívat s kamenem na plicích. Všechny ty cesty skončený demisí
Ať mě tu nesoudí, ať mě tu necvičí. Nechci si stoupnout před kárnou komisí
A všechny ten křik, ticho je hlasitý. Všechny ty šance, tak trochu zabitý
Rány se nehojí, člověk se nebojí. Čas běží rychle, jak služba pochodní
Refrén:
Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí
Chlapa jak já, tohle fakt neskolí. Šťastnej jsi tak, jaký máš vokolí
My jsme ta rodina křehká jak kaolín, ženem se životem, jak tanky po polích
Hádky tak výbušný, jak pole minový. A s novým ránem my dva jsme hotový
Myslíš, že dekády jenom tak přebolí a já mám pocit, změny jsou pudový
Jak rána bleskem nabitý vrcholí a sami k sobě byli jsme féroví
Jestli ty momenty jsou navždy ztracený. Semletý časem, životem znavený
Hledáme řešení, útěky z vězení - to seš za mřížema a tmavý sklepení
Všechny ty rady fakt vypadaj bezcenný. Jedinej, kdo by mi poradil,
sedí teď v nebesích
Refrén:
Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí
Refrén:
Je to tak všechno dávno, to když se člověk sám tolik nebojí
A můžeme to zvládnout, akorát se nám rány vůbec nehojí
Co když se pódy nikdy nespojí?
Navždy v tomhle trojboji, tak mi řekni, kudy jít?
A jen v poklidu stárnout. A přestat řešit, co si myslí naše vokolí